S rostoucí oblibou orientální kuchyně se na naše stoly častěji dostává koření zvané římský kmín, nebo také občas cumin. Což je vlastně tak trochu paradox, protože toto koření původně pochází ze středomoří a znali ho staří Řekové a Římané, po kterých nese dokonce jméno. S indickými pokrmy se tak do našeho jídelníčku vrací pořádnou oklikou přes půl světa.
Kromě zmíněných názvů také najdete římský kmín pod jmény křížový kmín, kumin nebo šebrej kmínovitý.
Římský kmín celý a mletý. Fotografie: Wikimedia.org
Římský kmín v přírodě
Koření se získává jako semena šabreje kmínovitého Cuminum cyminum. I když ze slova cumin pochází české kmín a semínka obou rostlin jsou si trochu podobná, římský kmín má odlišnou chuť a rozhodně se nedá s tradičním kmínem v receptech zaměnit.
Rostlinka se dorůstá cca 25 cm výšky a kvete bílými nebo růžovými květy na začátku léta. Tvary listů připomínají na pohled fenykl.
Římský kmín v kuchyni
Používá se celý nebo mletý. Ve středomoří se hojně používá v severoafrické kuchyni, ale najdete ho i v tradičních španělských a italských receptech, dále je hojně zastoupen v kuchyni východní Asie a Indie. Dochucuje se s ním kuskus, ryby, zelenina, maso, omáčky, uzeniny a dokonce i chléb, zkrátka co vás napadne. V Mexiku je součástí běžného chilli con carne, jinak ho najdete v kari, garam másala, tandoori másala nebo směsi saambaar.
Zajímavé chuti se dá dosáhnout lehkým opražením jeho semínek vcelku.
Římský kmín v lékárně
Stejně jako asi všechny druhy koření, které známe od starověku a prošly i Orientem, i cumin má údajně léčivé nebo až magické vlastnosti.
Olej z cuminu se ve starověku doporučoval na bledou pleť a ku podivu se používal i k balzamování mumií. Rozhodně se dnes doporučuje při tlumení zažívacích potíží a nadýmání, prý má ale také protizánětlivé účinky.
Římský kmín obsahuje vápník, železo, zinek, vitamin B, cuminaldehyd, ftalidy, polyacetylény, silice a také bílkoviny. Když ho budete v rozumné míře používat k dochucení pokrmů, nic nepokazíte.
Komentáře
Okomentovat